Povaha a vychovatelnost

Protože jsem majitelem teprve prvních dvou kočiček, budu uvádět zkušenosti chovatelky Lucie Žambochové: Podle ní koťátka z větší části mívají povahu stejnou jako jejich matka. Hravost, přítulnost, vztah k lidem i k ostatním zvířatům i celkovou povahu dědí kočky z generace na generaci. Od matky totiž kromě genů odkoukají koťata v prvních týdnech života také zvyky (kálení, stravování, hra) a zejména její vtah k lidem. Pokud je matka divoká a neochočená, je velká pravděpodobnost, že taková budou i její mláďata. Pokud je matka naopak přátelská, hravá a mazlivá, vychová k tomu i svá koťata. Tato informace je důležitá při výběru koťátka. Abyste později nebyli nepříjemně překvapeni zdánlivou nevychovatelností a povahou svého mazlíčka, doporučuji se nejprve seznámit s jejich maminkou a její povahou.
Samozřejmě to neznamená, že kočky nelze ničemu naučit. Záleží na prostředí, ve kterém budou vyrůstat, na člověčí rodině i zvířecí smečce, do které budou patřit, na postavení, které budou zaujímat. Hlavní rysy kočičí povahy jsou však pravděpodobně geneticky dané.

Kočka nebo kocour

Pokud máte již vybrané plemeno a řešíte pohlaví koťátka, je tu několik důležitých informací: Chováte-li kočku na vesnici, kde má volný přístup ven, je podle mě vhodnější zvolit kocourka. Pokud ho nenecháte vykastrovat, bude se sice více toulat, ale zato vám odpadnou pro většinu lidí bohužel spíše nevítaná překvapení v podobě koťátek dvakrát ročně. Chováte-li však svého mazlíčka v bytě, musím vás upozornit na fakt, že nekastrovaný kocour začně zhruba ve věku 10 měsíců (jakmile pohlavně dospěje) rozstřikovat všude po okolí moč a sperma jako označení svého teritoria. Tato tekutina velmi, opravdu velmi zapáchá. Pokud tedy chcete koťátko do bytu, je vhodnější spíše kočička. Je tišší společník (pokud zrovna nemroucá) a teritorium si neznačkuje.
Každopádně ať už se rozhodnete jakkoliv, stejně vám musím doporučit zhruba ve věku jednoho roku kastraci jak u kocoura, tak u kočičky. (Pokud je samozřejmě nezamýšlíte na chov.) Ať se vám to zdá jakkoli nehumánní a nepřirozené, věřte, že názor většiny odborníků, chovatelů i lékařů je stejný jako ten můj. Situace koček je v dnešní době velmi neutěšená a pokud je váš společník zavřený v bytě a izolovaný od ostatních, je pro něj absence sexuálního partnera naopak stresující a velmi vyčerpávající. Po kastraci utichá sexuální pud, kocouři se přestávají toulat, značkovat si své území, kočičky nemroucají. Zvířata jsou také většinou více přítulnější, drží se doma a přilnou ke svému člověčímu kamarádu. Navíc se říká, že kastrovaná kočka žije déle.
(Jedno z mála nebezpečí spočívá pouze v příliš brzké kastraci mladých kocourů, kteří ještě nemají zcela vyvinuty močové cesty. Tito kocouři někdy mívají zdravotní potíže. Proto je vhodnější s kastrací výčkat do značkování, nebo do věku jednoho roku.)